Po budíčku proběhla lehká hygiena a zasedlo se k snídani. Po snídani jsme si zahráli dvě hry a v 10 hodin jsme si do batohu naložili spoustu pití a jídla a vydali se přibližně na 20 km procházku. Procházku nám přálo i počasí, slunce hřálo, až pálilo, což bylo u každého vidět, hlavně na krku. Výlet nám ale zpříjemňoval slabý vánek, který se v hlubokém lese změnil na silný až nebezpečný vítr a některé stromy to i přepůlilo na půl. S trochou adrenalinu jsme zdárně zdolali prudké stoupání do kopců a po 13. hodině jsme dorazili na vrchol Ruprechtického špičáku, kde někteří odvážlivci vystoupili pár schodů na rozhlednu a krásný pohled do širokého kraje, jak České tak Polské republiky, stál opravdu za to. Po té jsme na samotném vrcholu sedli do trávy a dali si vydatnou svačinu. Po svačině jsme šli pomalu prudkým svahem dolů, až jsme po více jak hodině dorazili do obce Ruprechtice, kde jsme všem za odměnu koupili zmrzlinu – ta opravdu bodla Po krátkém odpočinku jsme pokračovali směrem ke srubu, kde na nás čekal Pavel Semerák a uvařil nám výborný pozdní oběd. Krátce po 17. hodině jsme se všichni opláchli studenou vodou a zasedli ke stolu a pochutnali si na výborném jídle. Po troše odpočinku jsme si opět zahráli pár her, kde jsme se pěkně pobavili. I toto odpoledne rychle uteklo a večer kluci opět rozdělali oheň, kde jsme si opekli buřtíky, chlapi vytáhli kytary a udělali jsme si opět překrásný večer. Když už se nám pomalu klížily oči, tak kluci vedoucím oznámili, že pro ně mají připravenou stezku odvahy. Tudíž se všichni vedoucí s velkým strachem pustili na stezku odvahy a zdárně ji zdolali a stvrdili svým podpisem svoji účast. Po té jsme se všichni odebrali ke spánku a velice rychle usnuli a spinkali do budíčku následujícího dne, opět 7. hodiny ranní. Opět následovala hygiena, po té výborná snídaně. Po snídani jsme si sbalili své věci a uklidili srub a okolí kolem něj. Pak jsme si zahráli poslední dvě hry, po kterých následoval nástup a vyhlášení výherního družstva a ocenění všech zúčastněných diplomem za výstup na Ruprechtický špičák. Vzájemně jsme si poděkovali, jak vše krásně a hladce fungovalo a rozloučili jsme se s krásným místem, nasedli do aut a jeli zpět domů do Rtyně.

Všem, kteří se jakkoliv podíleli na přípravě a samotném průběhu výletu moc děkuji.

Vedoucí MH Jan Klimeš