Soustředění MH 8. -10. 5. 2015

Jako každý rok, tak i letos mladí hasiči odjeli na víkendové soustředění, tentokrát na Jestřebí boudu. Sešli jsme se v pátek v 8:30 hodin v hasičské zbrojnici. Velké batohy s osobními věcmi jsme naložili do tranzitu, po té jsme udělali nástup, kde jsme zkontrolovali všechny účastníky soustředění a rozdělili jsme je do družstev, ve kterých po celý víkend soutěžili. Jejich prvním úkolem bylo si sami vymyslet název družstva. Po rozloučení s rodiči jsme se pěšky odebrali směrem k cíli a to na Jestřebí boudu. Naše cesta nejdříve směřovala na Odolov, okolo rybníka a hájovny. Po zdolání kopce jsme dorazili k „Hospodě u Lotranda“, kde se u památníku zrovna slavilo výročí 70 let od ukončení druhé světové války. Dále jsme pokračovali směrem k věznici. Tam jsme na parkovišti udělali přestávku na svačinu. Zde i proběhla první soutěž v běhu. Pokračovali jsme dále po turistické cestě k „Bílému kameni“ a až na rozhlednu Žaltman v Jestřebích horách. Počasí nám přálo, tak jsme měli krásný výhled na Adršpašsko-teplické skály, Broumovské stěny, vodní nádrž Rozkoš a další pěkná místa. Čas utíkal a zhruba ve 14 hodin jsme konečně dorazili do cíle. Před námi stála Jestřebí bouda. Tam už nás čekali ostatní vedoucí, kteří odjeli ráno tranzitem. Ti rozdělili děti po pokojích a připravili oběd. Po rozkoukání si děti povlékly postele s pomocí vedoucích. Všichni jsme se potom sešli v klubovně, kde jsme poobědvali gulášovou polévku s pečivem, řekli si pár informací a pravidel po dobu ubytování. Družstva nám oznámila název, který si měli vymyslet cestou. Ti první byli „RŮŽENKY“ pod vedením Tomáše a ti druzí „TVRĎÁCI“ pod vedením Lukáše. Nastal čas odpočinku, tak jsme nechali hodinu volna, než začne další program. Svítilo sluníčko, tak jsme toho využili a šli ven hrát hry. Rozdělili jsme body, užili si krásného počasí a odebrali jsme se zpátky na ubytovnu. Jelikož se hrálo MS v ledním hokeji, tak nás zajímalo, jak si vedeme proti Rakousku. Dívali jsme se poctivě až do konce a taky se to vyplatilo, vyhráli jsme . Den se pomalu krátil a byla doba večeře. Zapečené těstoviny všem chutnali a na talířích nezbylo vůbec nic. Ve 21 hodin se začali všichni sprchovat a pomalu se odebírat ke spánku. Ve 22 hodin nastala večerka. My jsme ale všechny trochu překvapili a připravili si stezku odvahy. Sešli jsme se venku před Jestřebí boudou a všichni si prošli stezku, která byla dobře osvícená svíčkami a nikdo nemohl tak zabloudit. Pár slz bylo ale i přesto to všichni zvládli a postupně se všichni vrátili zpět do svých postelí.
V sobotu ráno jsme se v 7 hodin probudili do mokrého počasí. Sluníčko moc nesvítilo, což pro nás nebylo moc příjemné. Měli jsme připravený celodenní výlet. Ráno jsme se nasnídali, dětem rozdali svačiny a kontrolovali počasí, zda to bude k výletu. Nakonec jen trochu mrholilo, tak jsme v 9.30 hodin odešli. Po asfaltové lesní cestě jsme dorazili do Radvanic, kde se spustil déšť a v ten okamžik jsme si oblékli pláštěnky a pokračovali dále. Nakonec jsme se schovali v lese, kde jsme vymysleli hru, sbírání šišek a poté hod šiškou o strom. Zvítězilo družstvo „RŮŽENEK“, kterému jsme přičetli vítězné body. Déšť trochu ustál a my jsme mohli kráčet dále. Cestou necestou, polem nepolem jsme šlapali po turistické cestě směrem k rozhledně. Počasí nám přálo, slunce hřálo a my jsme odkládali bundy do batohů. Pod rozhlednou jsme se občerstvili, kdo chtěl, tak se podíval i do bunkru. Aby děti nešly tak znuděně, dostaly od nás další úkol. Z pěti slov musely cestou vymyslet básničku o šesti verších. Do večera měli času dost. Cesta utíkala jak voda a my jsme konečně zdárně dorazili do našeho plánovaného cíle. S velkou radostí jsme před sebou viděli novou, čtyřpodlažní, „Turistickou rozhlednu na Markouškovickém hřebeni“, která leží na nejvyšším místě Markoušovického hřebene (708 m n. m.), jež je součástí Jestřebích hor. Všichni jsme si zdárně vyšplhali 22 metrů nahoru, pokochali jsme se krásami našeho okolí, výhledem na Krkonoše, Orlické hory a další. Po odpočinku jsme se zpátky lesní cestou vrátili na naši ubytovnu zcela vyčerpáni. Po odpočinku jsme se shromáždili u stolů v klubovně, kde jsme čekali na jídlo. K pozdnímu obědu jsme měli brambory se sekanou a kyselou okurku. Po výletě všem vyhládlo, to jste měli vidět, jak měli prázdné talíře. Proto měli povoleno, kdo chtěl, si jít dolů do hospody koupit nanuka. Venku se to schylovalo k pěkné bouřce a lijáku. Proto jsme museli zůstat pod střechou. V klubovně jsme si zahráli nějaké hry a taky nastal čas přednesení úkolu, který jsme jim udělili na cestě při výletě. „TVRĎÁCI“ se toho zhostili opravdu skvěle a potlesk patřil právě jim. Zde je kousek citace z jejich básničky. „Jó hasiči, to jsme my! Koukáme dolů z rozhledny. Na to jaro, které kvete, se z rozhledny kouká lépe. Pampelišky provoněly celý vzduch a není to žádný puch. V lese kvetou borůvky, nakreslíme malůvky. Skládáme básně jako Mácha, ne jako jeho trapný brácha. Když lezeme do kopce, potkáme tam důchodce. Na nás nemaj růžičky, skopem je do kuličky. Svačinu na celý den, chleba s paštikou jen. Když tě nohy bolej, TVRĎÁKY volej. Vyřešíme každou záhadu, máme vždy dobrou náladu. Viděli jsme velké louže, po kterých se dobře klouže. RŮŽENEK se nebojíme, dobrou báseň nasolíme.“ Opravdu jsme se zasmáli. Ale ani „RŮŽENKY“ si nevedli špatně i jim jsme zatleskali, ale oprávněně jsme body udělili družstvu „TVRĎÁCI“. Jelikož počasí nám nepřálo, museli jsme opéct buřty v troubě. I přesto byli dobré a my jsme si je rádi dali. Ve 20.00 hodin jsme v klubovně udělali kruh ze židlí, abychom tak na sebe všichni viděli. Jelikož ten den měl náš kamarád mladý hasič Petr narozeniny, tak jsme si pro něj připravili překvapení v podobě šampaňského, samozřejmě dětského a popcornu. S pomocí Pavla S., který přijel nás navštívit s rodinou a s kytarou, jsme mu písničkou popřáli. Myslíme si, že měl velkou radost. Všem jsme nalili trochu „šampáňa“ a zapili tak jeho narozeniny. S dobrou náladou jsme si zazpívali v doprovodu kytary. Ve 21.30 hodin se postupně od nejmenších začali sprchovat a pomalu se ukládat ke spánku. Všichni byli tak unavení, i my vedoucí, že ve 22.30 hodin jsme se uložili do postelí a nechali si tak něco hezkého zdát.
V neděli v 7.30 ráno jsme se probudili a v 8 hodin se odebrali ke snídani. Poté nás čekal úklid ubytovny a balení svých věcí. Všichni zapojili ruce k dílu. Ještě jsme dopoledne stihli si venku zahrát nějaké hry. Nejvíce zábavná byla hra s balonky. Každé družstvo mělo určitý počet balonků, které nechali na zemi a kdo nejrychleji zničil všechny balónky soupeři, ten zvítězil. Byla to rychlost a my určili vítěze. Uteklo to a pomalu se blížil konec našeho soustředění. Před obědem jsme ve společenské místnosti vyhodnotili soutěže a vyhlásili výherní družstvo, které získalo během soustředění nejvíce bodů. Stalo se jím družstvo „RŮŽENEK“. Ty jsme řádně odměnili. Rozdali se balíčky se svačinou, douklidilo se, co bylo potřeba a pomalu se chystali k odjezdu. Nakonec jsme změnili plány a rozhodli se, že nepůjdeme pěšky, ale svezeme se auty. Všichni to uvítali i děti. Zhruba ve 13 hodin jsme odjeli k hasičské zbrojnici do Rtyně, kde jsme čekali na příjezd rodičů. Rozloučili jsme se a odebrali se unaveni ke svým domovům.
Určitě jsme si všichni přivezli domů pěkné vzpomínky a zážitky. Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravách třídenního soustředění a kteří s námi strávili pěkné chvíle. Opět se budeme těšit příští rok.
Kolektiv vedoucí MH Rtyně v Podkrkonoší