Výlet MH do Heřmánkovic 28.-30.4.2012

V sobotu 28. 4. 2012 v 9 hodin ráno jsme se sešli v hasičské zbrojnici a naložili batohy do aut. Po rozloučení s rodiči jsme v počtu 14 dětí a 5 vedoucích vyjeli směrem do Heřmánkovic. Po 10 hodině jsme dorazili na překrásné místo ke srubu na Supím vrchu. Všem se nám tam zalíbilo, nastěhovali jsme si dovnitř batohy a každý si našel své místo na spaní. Po nastěhování byl nástup všech dětí, kde děti byly rozděleny do dvou družstev. Po té jsme vyrazili na krátkou procházku po blízkém okolí, kde jsme se potkali se dvěma divokými krávami, které bydlí v lese nedaleko srubu. Kochali jsme se krásným výhledem a koukali jsme na kopečky, na které nás čekal výstup následující den. Během procházky jsme si zahráli první dvě hry a tím získalo jedno družstvo plusové body. Po návratu do srubu měly děti osobní volno a náš „kuchtík“ Jirka uvařil gulášovou polévku, kterou jsme si s chutí všichni dali. Po té následovalo pár her, kde družstva soutěžili o body. První den nám velice utekl a než jsme se nadáli, tak byl večer. Večer si kluci rozdělali ohýnek, u kterého si povídali různé historky a vtipy a poté Zdenda Wich a Pavel Semerák podali své kytary a hrálo se a zpívalo u ohně a to krásně ukončilo první den a postupně se šlo spát. Krátce po 23. hodině, kdy už někteří spali, se ozval nepříjemný tón píšťalky a byla vyhlášena stezka odvahy. Stezka vedla hlubokým lesem, kde se každý musel při svíčce podepsat. Stezku všichni úspěšně zvládli a mohli se vrátit do svých spacáků a pokračovat ve spánku do 7. hodiny ranní následujícího dne.

Po budíčku proběhla lehká hygiena a zasedlo se k snídani. Po snídani jsme si zahráli dvě hry a v 10 hodin jsme si do batohu naložili spoustu pití a jídla a vydali se přibližně na 20 km procházku. Procházku nám přálo i počasí, slunce hřálo, až pálilo, což bylo u každého vidět, hlavně na krku. Výlet nám ale zpříjemňoval slabý vánek, který se v hlubokém lese změnil na silný až nebezpečný vítr a některé stromy to i přepůlilo na půl. S trochou adrenalinu jsme zdárně zdolali prudké stoupání do kopců a po 13. hodině jsme dorazili na vrchol Ruprechtického špičáku, kde někteří odvážlivci vystoupili pár schodů na rozhlednu a krásný pohled do širokého kraje, jak České tak Polské republiky, stál opravdu za to. Po té jsme na samotném vrcholu sedli do trávy a dali si vydatnou svačinu. Po svačině jsme šli pomalu prudkým svahem dolů, až jsme po více jak hodině dorazili do obce Ruprechtice, kde jsme všem za odměnu koupili zmrzlinu – ta opravdu bodla 🙂 Po krátkém odpočinku jsme pokračovali směrem ke srubu, kde na nás čekal Pavel Semerák a uvařil nám výborný pozdní oběd. Krátce po 17. hodině jsme se všichni opláchli studenou vodou a zasedli ke stolu a pochutnali si na výborném jídle. Po troše odpočinku jsme si opět zahráli pár her, kde jsme se pěkně pobavili. I toto odpoledne rychle uteklo a večer kluci opět rozdělali oheň, kde jsme si opekli buřtíky, chlapi vytáhli kytary a udělali jsme si opět překrásný večer. Když už se nám pomalu klížily oči, tak kluci vedoucím oznámili, že pro ně mají připravenou stezku odvahy. Tudíž se všichni vedoucí s velkým strachem pustili na stezku odvahy a zdárně ji zdolali a stvrdili svým podpisem svoji účast. Po té jsme se všichni odebrali ke spánku a velice rychle usnuli a spinkali do budíčku následujícího dne, opět 7. hodiny ranní. Opět následovala hygiena, po té výborná snídaně. Po snídani jsme si sbalili své věci a uklidili srub a okolí kolem něj. Pak jsme si zahráli poslední dvě hry, po kterých následoval nástup a vyhlášení výherního družstva a ocenění všech zúčastněných diplomem za výstup na Ruprechtický špičák. Vzájemně jsme si poděkovali, jak vše krásně a hladce fungovalo a rozloučili jsme se s krásným místem, nasedli do aut a jeli zpět domů do Rtyně.

Všem, kteří se jakkoliv podíleli na přípravě a samotném průběhu výletu moc děkuji.

Vedoucí MH Jan Klimeš